Příjezd
Plánovaný začátek oslavy v 17.00 se nezdařil, pač my ze Zlatý lodě si myslíme, že všechno se bude řídit podle nás a tak jsme se v klidu a s chladnou hlavou dovolili dojet vo hoďku a půl pozdějc. Tagže se hafo omlouváme!!!!!!!!! A tagže hafo díky za počkání na nás a za odložení začátku.
Cesta vlakem byla velmi akční, pže jsme měli hafo věcí např. kytary či silva polštáře či Bertík jahodový sněhulky (né sněhule), štiplístek po nás nechtěl lístek. Cesta z nádra byla velmi kluzká, ale my jsme nijak nespěchali, pač nás ani ve snu nenapadlo, že jste tak strašně hafo a posečkáte se začátkem.
Akce byla zahájena rozbouřeným Potkaním mořem a následným proslovem Rada či Harryho či obou, během kterého se moře odmítlo utišit. Začalo se vysílat Společenstvo Prstenu, při některých scénách Moře pořád tiše hučelo. Po skončení filmu byly titulkové s velkým T. Dále se děly v modlitebce nám neznámé věci, pač jsme navštívili hřbitov u svaté Kateřiny a potom byli pod hřibem v nejhaluz parku. Když jsme došli, tak si někteří vzali kytary a začli hrát a někteří vzali BANG! a taky začli hrát. Všechno to skončilo okolo pátej ráno, kdy jsme už usli.
Ráno nám Bejby vysvětlil pravidla očekávaného larpu, který se konal nedaleko do kopce v lese.
LARP
Vyráželo se po třech pětičlenných skupinách (velitel, bojovník, léčitel, elf, flákač) a hnali jsme se za naším cílem najít Toma Bombadila.
Škrábali, plazili, šplhali, lezli, umírali sme kopec nahoru. Tam na nás z křoví vyskočili divé kočky, které nás chtěli rozsápat na kusy a roznést po celé České Třebové. Žel si nepamatujeme jestli se jim to podařilo, ale šli jsme dál, tak asi ne:/ Následovala úzká cestička na jejímž konci čekal hrůzostarý a hrůzostrašný skalní obr. A poté co od celé družiny obr zjistil všechny důležité i nedůležité! informace nás pustil dál a nabídl nám pomoc v nouzi.. Jeho pomoc nám přišla velmi vhod, pač o menší kus dál byla zahrazená cesta těmi největšími balvany (ve tvaru provázku:/), které jsme kdy viděli. Zavolali jsme na něj, on přišel, pomohl nám a odešel. Cestou necestou, polem nepolem nás zarazilo skřetí stádo o dvou členech. Ale kdoví, jestli to byli vůbec skřeti, pač jsme je ukecali, aby nás nechali jít bez boje a bez jakékoliv kořisti, a nebo jsme v přemlouvání prostě nejlepší!!!! Následovala další strastiplná cesta na níž se zjevil mohylový duch s něčím mrtvým (pravděpodobně skřet). Bez našeho skvělého a udatného velitele bychom neměli šanci. A po vyléčení některých omámených (né krásou mohylového ducha!:D) se šlo veselé dál. Uslyšeli jsme někoho křičet, rozběhli jsme se za zvukem a uviděli vílu, jak jí něco unáší. Možná zvíře, možná skřet, možná něco jiného, ale každopádně Gimli:D Vílu jsme samozřejmě zachránili a za odměnu jsme dostali teplý čaj, uzdravování a pro velitele elfí meč. Ptali jsme se po Tomoj Bombadiloj, ale ani víla nic nevěděla. Tak jsme pokračovali dál. U stromu na zemi leželo příruční zavazadlo a bylo otevřené, tak jsme si řekli, že se třeba podíváme dovnitř, že je tam třeba pro nás něco důležitého. Uviděli jsme někoho přicházet, mysleli jsme si, že to asi bude majitel příručního zavazadla a byl to majitel:/ jménem Radagast, který nám dal potřebnou básničku, ale my jsme ji nepochopili:/ Majitel nám ukázal cestu a varoval nás před dalším skřetím stádem. Velitel stáda po nás vyžadoval kořist, nic jsme mu nedali. Skřetíci se nějakým zvláštním způsobem začali hádat a pohádali se až do vraždy vůdce stáda. Tak jsme chtěli nepozorovaně utéct, ale oni nás zpozorovali, tak jsme už nemohli nepozorovaně utéct:/ a museli jsme do boje. Zase jsme vyhráli. Ke konci naší cesty nám cestu zastoupil Bombadilův dům s medovinou:D ale bylo jí zoufale! Málo:( Posilněni jsme se vrhli na mohylové duchy, kteří se na nás vrhli a zachvacovali nás šílenstvím, zlákávali velitele na temnou stranu. Velitel byl dědic nároku na vůdcovství mohylových duchů, pokud by se přidal na jejich stranu, tak by duchové zůstali na Vrších, ale on zůstal věrný svému králi Aragornovi a bojoval s nimi, jenže byli nezranitelní a skoro všichni až na našeho elfa jsme umřeli. Tím, že umřel velitel a přiběhl Radagast, který vyřkl Bombadilovu báseň, vytratili se mohyloví duchové z povrchu zemského a nám se podařilo osvobodit mohylové vrchy.
Večer
Vrátili jsme se totálně zmrzlí, ale zahřátí medovinou, takže jsme vlastně tak zmrzlí nebyli:/ Trpělivě na nás vyčkával Gimliho guláš, knedlíci, cibule, jablka, hobití sušenky a Pavel Hošek se svou přednáškou. Za kterou hafo děkujeme!!!!!!!!!!! a ve které jsme se dozvěděli něco hodně o Tolkienově životě a dílech. Přípitek na počest J.R.R.Tolkiena. Pak rychle následoval film Dvě věže bez WC pauzy během filmu a dokonce i bez pauzy na výměnu céda:/ Poslední částí oslavy byl film Návrat krále, při pauze během výměny céda Bald odešel, rozloučil se a zase došel a s ním přišel zákon:/ I když byl film tak působivým, tak někteří z nás pomalu usínali opření o Aldarisovu kanadu s velkým K a Bald se flákl do hlavy:/ a někeří, kteří usli byli naštvaní, že neviděli konec, na který tak dlouho čekali. Po filmu začala zajímavá debata, mezi těmi, kteří neusli nebo se vzbudili. Řešilo se při ní jestli si myslíme, že jsme normální a proč, a dokonce se skákalo z okna, nikdo se nezabil:/ Začali se vytrácet třebovští obyvatelé, někteří šli spát a někteří žili nonstop, žel bez Michala Davida:/
V neděli se uklízelo a uklízelo a uklízelo, až bylo uklizeno. Odjíždělo, až bylo odjeto. Loučilo se:( až bylo.
Nepodceňujte svou snídani BeBe dobrou noc
Stručně z oslavy: Anett & Kača
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky, buď první kdo přidá příspěvek.