Tato recenze byla převzata z google archivu Alnagových stránek http://www.d20.cz
24. - 28. srpna 2003, Pastvinská přehrada, Orlické hory
V dnešní době se zdá, jako by pořadatelé a organizátoři všech těch slovutných a velkých conů pomalu zapoměli, cože to vlastně pořádají. Co je, nebo by mělo být smyslem takové akce. Je proto nesmírně potěšující zjistit, že stále existují lidé, kteří to ví. Možná se mnou nebudte souhlasit (a v tom případě si trhněte nohou), ale vždycky jsem měl pocit, že con je prostě setkání. A setkání se odehrává mezi lidmi, kteří se znají v přátelské atmosféře, pomalu, klidně a zábavně. Cony se však zdá se proměňují v jakési ohromné galerie lidského hemžení, soupeří spolu v počtu v jednu chvíli probíhajících bloků a přesto si jejich průměrný návštěvník připadá stejně odcizeně, prázdně a sám, jako uprostřed Václavského náměstí. Ale dost kritiky.
PotkanCon 2003 byl jiný. Malé komorní setkání, kde jste doslova prožili několik dní vedle skupinky dalších sedmi, příjemných a přátelsky naladěných lidí. Jestli jsem potřeboval do žil vstříknout trochu adrenalinu, abych se zase vzchopil, podařilo se. Můžu říct, že mám zase jednou chuť něco dělat, protože mám pocit, že to stojí za to. Pro tyhle lidi to stojí za to! Potkani jsou skupinka lidí, kterých je celkově prý asi dvě desítky, na con jich přijela jen část. Obvykle se zabývají hlavně dřevěnými bitvami a taky trochu hrají RPGčka. Jeden z nich - seTTra, se rozhodl uspořádat takovou malou společenskou sešlost a mně nabídnul, možnost přijet taky. Z počátku jsem byl dost nervózní, ale s chutí jsem začal vypracovávat seznam nákladu a taky jsem rychlosti dokončil přednášku a přetavil jedno již vyzkoušené dobrodružství do ještě slušivějšího kabátku.
Potom přišel onen den D. V pondělí v 10 hodin jsem odjel pln očekávání z pražského Hlavního nádraží vyprovázen zástupem štkajících houmíků, kteří mi ještě dlouho mávali rozedranými šnuptychlíky. Asi o dvě hodiny a jeden přestup později jsem vystoupil na nádraží v Letohradu. A jal se zjišťovat možnosti další dopravy k Pastvinské přehradě, kde se con odehrával. Naneštěstí mi autobus jel až za dvě hodiny, tak jsem se klackoval okolo a prohlížel si městečko. Nakonec jsem vyzpovídal místního obvyatele, který mi pod pohrůžkou násilí vyzradil přesné koordináty a tak jsem dokonce i správě trefil výstupní zastávku. V Pastvinách jsem sice taky chvíli bloudil, ale po kontaktování domorodců jsem se nasměroval a neomylně zamířil k chatě Twigy. Na cestě jsem ještě potkal Axala s Baldem, kteří mi šli naproti. Chudáci, už museli být z toho jak nejdu dost na depku. Posléze jsme dorazili k chatě, kde jsem se seznámil s ostatními přítomnými. Zbytek pondělka proběhl proběhl ve znamení vzájemného zžívání, jinými slovy, kecali jsme, kecali a kecali. Večer přivezl seTTra ještě Eriksona (doufám, že se to tak píše?) a bylo nás konečně sedm, dost na to, abychom zapařili Diplomacii. Musím se přiznat, že jsem něměl štěstí, byť se mi rázným úderem podařilo dobýt Skandinávii a Balt, hroutící se Francie otevřela Itálii cestu do Atlantiku a ani Německou rozpínavost už nemělo co zastavit a tak jsem chtě něchtě neskočil zrovna slavně, když se 1. pruská flotila promenovala na Temži.
Úterý byl den ve znamení poněkud tvrdého rána, protože jsem dodiplovali někdy hodně pozdě ale stejně mně překvapilo, že jsem byl vzhůru skoro první. Dopoledne jsem měl také svou přednášku o Hraní duševních poruch, a ačkoliv jsem byl dost nervózní, všem se to myslím moc líbilo a jsem tomu rád. Odpoledne probíhal taky nějaký ten šerm formou všichni se všemi, neboli mela. Musím říct, že na to, že jsem měl onu kobercovou dvoubřitou sekyru v ruce poprvé se mi myslím docela dařilo a hrozně jsem si jí oblíbil. Večer jsem pak DMoval ono dobrodružství, které se možná brzy objeví i na těchto stránkách. Naneštěstí jsem ho nezvládli dotáhnout, a protože je dost intelektuálně náročné rozhodli jsme se ho vzhledem k pokročilé hodině nechat na další den. Mezi tím seTTra testoval vlastný systém 2054, jakousi cyberpunkovou obdobu Shadowrunu (BTW: Pokud si myslíte, že Shadowrun je cyberpunk, tak potřebujete nutně prohnat kulku mozkovnou, aby se vám rosvítilo. SR je cyberfantasy.) I to se, podle líčení všech zůčastněných vydařilo.
Středa. V podstatě poslední den před odjezdem. Dopoledne jsme hráli Arénu. Resp. arény. Jednu já se seTTrou a Axalem a druhou ostatní. Musím říct, že muj barbar nakonec dostal skřety i vraha na lopatky, hlavně proto, že mne považovali za nejméně nebezpečného. Konal se taky turnaj o šampiona Potkanů, do kterého jsem šel provokativně taky, ale proti zkušenému porofíkovi jsem něměl šanci a Axal mně dostal 3:1. Odpoledne jsme si to ještě rozdali v čaroději, hrozně primitivní a přitom chytlavé deskové hře. No, tu jsem taky vyhrál. Ale jen tak tak. A můj čaroděj Žvýk by to nezvládnul bez pomoci bratranců Žvejka a Žvejkala. :-) Večer jsme potom strávili u ohýnku, zavyli pár písní, něco vypili (já třeba rybízový džus :-p), dohráli (ve zrychleném dice-less režimu DnDčko), a tak vůbec. Potom jsme dávali do pucu chatičku, aby byla jako ze škatulky a šli spát.
Čtvrtek ráno byl ve znamení dodělávek úklidu. Všichni jsme se vyexpedovali ven a seTTra provedl závěrečnou inspekci aby nás sem pustili i příště. Což se doufám i stane. :-) Potom už byla před námi jen cesta na autobus, vlak a domů. Celkově to byly čtyři opravdu krásné dny, na které myslím nikdy nezapomenu. Díky vám všem.
Potom přišel onen den D. V pondělí v 10 hodin jsem odjel pln očekávání z pražského Hlavního nádraží vyprovázen zástupem štkajících houmíků, kteří mi ještě dlouho mávali rozedranými šnuptychlíky. Asi o dvě hodiny a jeden přestup později jsem vystoupil na nádraží v Letohradu. A jal se zjišťovat možnosti další dopravy k Pastvinské přehradě, kde se con odehrával. Naneštěstí mi autobus jel až za dvě hodiny, tak jsem se klackoval okolo a prohlížel si městečko. Nakonec jsem vyzpovídal místního obvyatele, který mi pod pohrůžkou násilí vyzradil přesné koordináty a tak jsem dokonce i správě trefil výstupní zastávku. V Pastvinách jsem sice taky chvíli bloudil, ale po kontaktování domorodců jsem se nasměroval a neomylně zamířil k chatě Twigy. Na cestě jsem ještě potkal Axala s Baldem, kteří mi šli naproti. Chudáci, už museli být z toho jak nejdu dost na depku. Posléze jsme dorazili k chatě, kde jsem se seznámil s ostatními přítomnými. Zbytek pondělka proběhl proběhl ve znamení vzájemného zžívání, jinými slovy, kecali jsme, kecali a kecali. Večer přivezl seTTra ještě Eriksona (doufám, že se to tak píše?) a bylo nás konečně sedm, dost na to, abychom zapařili Diplomacii. Musím se přiznat, že jsem něměl štěstí, byť se mi rázným úderem podařilo dobýt Skandinávii a Balt, hroutící se Francie otevřela Itálii cestu do Atlantiku a ani Německou rozpínavost už nemělo co zastavit a tak jsem chtě něchtě neskočil zrovna slavně, když se 1. pruská flotila promenovala na Temži.
Úterý byl den ve znamení poněkud tvrdého rána, protože jsem dodiplovali někdy hodně pozdě ale stejně mně překvapilo, že jsem byl vzhůru skoro první. Dopoledne jsem měl také svou přednášku o Hraní duševních poruch, a ačkoliv jsem byl dost nervózní, všem se to myslím moc líbilo a jsem tomu rád. Odpoledne probíhal taky nějaký ten šerm formou všichni se všemi, neboli mela. Musím říct, že na to, že jsem měl onu kobercovou dvoubřitou sekyru v ruce poprvé se mi myslím docela dařilo a hrozně jsem si jí oblíbil. Večer jsem pak DMoval ono dobrodružství, které se možná brzy objeví i na těchto stránkách. Naneštěstí jsem ho nezvládli dotáhnout, a protože je dost intelektuálně náročné rozhodli jsme se ho vzhledem k pokročilé hodině nechat na další den. Mezi tím seTTra testoval vlastný systém 2054, jakousi cyberpunkovou obdobu Shadowrunu (BTW: Pokud si myslíte, že Shadowrun je cyberpunk, tak potřebujete nutně prohnat kulku mozkovnou, aby se vám rosvítilo. SR je cyberfantasy.) I to se, podle líčení všech zůčastněných vydařilo.
Středa. V podstatě poslední den před odjezdem. Dopoledne jsme hráli Arénu. Resp. arény. Jednu já se seTTrou a Axalem a druhou ostatní. Musím říct, že muj barbar nakonec dostal skřety i vraha na lopatky, hlavně proto, že mne považovali za nejméně nebezpečného. Konal se taky turnaj o šampiona Potkanů, do kterého jsem šel provokativně taky, ale proti zkušenému porofíkovi jsem něměl šanci a Axal mně dostal 3:1. Odpoledne jsme si to ještě rozdali v čaroději, hrozně primitivní a přitom chytlavé deskové hře. No, tu jsem taky vyhrál. Ale jen tak tak. A můj čaroděj Žvýk by to nezvládnul bez pomoci bratranců Žvejka a Žvejkala. :-) Večer jsme potom strávili u ohýnku, zavyli pár písní, něco vypili (já třeba rybízový džus :-p), dohráli (ve zrychleném dice-less režimu DnDčko), a tak vůbec. Potom jsme dávali do pucu chatičku, aby byla jako ze škatulky a šli spát.
Čtvrtek ráno byl ve znamení dodělávek úklidu. Všichni jsme se vyexpedovali ven a seTTra provedl závěrečnou inspekci aby nás sem pustili i příště. Což se doufám i stane. :-) Potom už byla před námi jen cesta na autobus, vlak a domů. Celkově to byly čtyři opravdu krásné dny, na které myslím nikdy nezapomenu. Díky vám všem.
V diskuzi zatím nejsou žádné příspěvky, buď první kdo přidá příspěvek.