"To bylo tehdá, když nebe bylo modřejší, tráva zelenější a vůbec všechno bylo lepčí..."
- neznámý seschlý stařík

scéna 1: čas: 1.den odpoledne; počasí: pecen hází hicnu; lokace: vnější parkán; postavy: Art := narušitel, otylá stráž := gatekeeper, ???krokodýli???

Art si přehodil kladivo (Lenina) do levačky a zabušil na hradní bránu. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ozvalo něco mezi zívnutím a řevem medvěda probuzeného ze zimního spánku. Art si posunul klobouk víc do týla a jal se oprašovat slámu ze svého svátečního obleku. Nutno podotknout, že sváteční oblek nosí pouze v neděli na pole a považuje ho za pravý skvost své garderóby. Skládá se z kalhot zahnojených o trochu méně než všední kalhoty, košile se šněrováním, jež zřejmě nikdy nebyla úplně bílá, černé kožešinové vesty ze stovky krtků a nezbytného chasnického klobouku, jež byl z půlky celý ožižlaný a oslintaný od toho, jak se o něj ráno přetahoval s kozou. V bráně se otevřela špehýrka. Art vypjal hruď a čekal na uvítání.

"Vodpal vocuď vandráku!" ozvalo se zpoza brány.

"He?!" zeptal se překvapeně Art.

"Marš od brány chcípáku, takový jako seš ty tady nepotřebujem!"

"Chcu požádat krále, aby mi dal svoju cérku za robu."

"No jasně, pan král bude celej žhavej, aby mohl dát dceru ňákýmu Budižkničemu z Nemanic. Zdejchni se a už se tu nevokazuj, nebo na tebe pošlu…pošlu…"

Pak se chvíli ozývalo mumlání: "…sakra, psi se ještě nevrátili jak sem je včera poslal na toho žebráka. Jak bych se ho jenom…"

"Ha, už to mám, pošlu na tebe krokodýly. Jasně, krokodýly z hradního příkopu. Tak, a máš to!" zvolal vítězoslavně strážný.

Art se rozhlédnul po dokonale vysušeném pahorku, podrbal se na hlavě a povídá: "Jářku kmotře, dyť žádnej příkop nemáte."

Rozhostilo se trapné ticho.

"Ale máme," zachraňoval situaci strážný. "Tady uvnitř, za hradbama. Takový nepříjemný překvapení pro chytráky jako seš ty. A teď zmiz."

Špehýrka zaklapla. Art chvíli bezradně stojí, ale pak jeho pohled ulpí na malé brance vsazené do brány a odtud sklouzne k desetikilovému bouracímu kladivu v jeho levačce. Pak chvíli trvá, než jeho mozek zpracuje informace zaslané očním nervem, ale po několika minutách se mu po tváři rozlije spokojený úsměv, který vzápětí přejde v úsměv zlomyslný. Chvíli podrobuje branku vizuálnímu zkoumání, poté pozvedne Lenina a vší silou do ní udeří.

Silou menšího dobývacího beranidla kladivo dopadne a branka doslova vyskočí z rámu. Letěla by hodně daleko, ale okamžitě narazí do něčeho, co napůl bolestně a napůl překvapeně vyhekne a s grácií retardovaného hrocha se složí na dlažbu. Art zvědavě nakoukne na nádvoří a spatří hromadu prken, z pod nichž vyčuhuje zbytek píky a dosti velká část strážného.

"Pěkně kecal, žádnej příkop tu nemaj," mumlá si zklamaně a vstoupí. Obejde (překročit by bylo efektnější, ale přes takovou horu sádla by mohl maximálně přelézt) strážného a zamíří si to do přijímacího sálu. Před vchodem mu cestu zastoupí několik zbrojnošů a namíří na něj halapartny.

scéna 2: čas: 1.den chvíli poté; počasí: zataženo (míněny závěsy); lokace: trůnní sál; postavy: Art := potencionální zeť, pantáta král := výhledový tchán

"Cože by jsi chtěl?!" nevěří vlastním uším král.

"Tož vždyť povdám, vašu cérku Zlatovlásku," odpoví Art.

Král přemýšlí, jak by se chasníka elegantně zbavil, aniž by ho rozhněval. Vzpomene si na dvacet gardistů právě odnášených na ošetřovnu s frakturou kostry. Nechce mít z hradu kůlničku na dříví. Pak ho napadne spásná myšlenka.

"Dobrá tedy, dám ti Zlatovlásku, ale musíš splnit tři úkoly, které ti uložím."

"Tož proč ne. Tak to muší bejt. To tenkrát u nás v hospodě starej Věchejtka vypravoval..."

"Budiž," přeruší ho král. "Uložím ti první úkol. Zlatovláska byla včera na louce v podhradí a roztrhnul se jí perlový náhrdelník. Do večera musíš všech dvacet perel sesbírat, a ani jedna nesmí chybět."

"Eee, nechcete radši zorat pole?" zkouší ho usmlouvat Art drbaje se za uchem.

"Ne, a nyní jdi!"

scéna 3: čas: 1. den pozdní odpoledne; počasí: stejné jako ve scéně 1; lokace: louka v podhradí; postavy: Art := linear searcher

"Ta vrchnost nemá rozum, z toho věčnýho vysedávání na prdeli jim měkne mozek." (Art věřil, že mozek je umístěn v sedacích partiích, protože často viděl, kde celá slavná inteligence končí). "Jak mám asi najít všechny perly, když nevidím ani jednu. To je jako hledat jehlu v kupce hnoje. Nebo tak nějak," bručí poté co dorazí na louku. Chvíli se pokouší hledat, ale po chvíli to vzdá: "Ať tu robku i perly spere ďas. Já du na pivo!"

scéna 4: čas: 1. den navečer; počasí: stejné jako ve scéně 1; lokace: městečko v podhradí; postavy: Art := génius, hlemýždi := nosiči informací

Cestou k hospodě prochází kolem dílny klenotníka. Nápis nad vchodem hlásá: "Královská perla." Art na nápis civí a když ho po pěti minutách dočte, začne přemýšlet. V tu chvíli se mu v mozku rozhýbou miliardy hlemýžďů a zběsilou rychlostí vyrazí po neuronových spojích. Královská perla! Perla!! Perlový náhrdelník!!! Hlemýždi usínají vyčerpáním a Art pohazuje si měšcem vstupuje do klenotnictví.

scéna 5: čas: 2. den časně z rána; počasí: roztaženo (míněny závěsy); lokace: trůnní sál; postavy: Art := potencionální zeť, pantáta král := neohrožený vladař, Spock := rádce

"To není možné! Jak jsi to dokázal?" táže se král.

"Hledal jsem pantáto králi," odpoví Art. V duchu ale děkuje bohům, že klenotník vyráběl už ten původní náhrdelník a dokázal rychle vyrobit kopii.

"No co tomu říkáte pane rádce?" otočí se král na drobného muže za trůnem.

"Fascinující," odpoví rádce s kamenným výrazem ve tváři.

"Dobrá tedy, dám ti druhý úkol," praví král zpátky k Artovi. "Když se moje dcera Zlatovláska koupala v jezeře, sklouzl jí z prstu pečetní prsten. Ten prsten byl vyroben v dobách dávno minulých dnes již zapomenutým uměním. Jak tedy vidíš, nelze nijak nahradit. Existují jen tři kopie. Jednu mám já, druhou pan rádce a tu třetí musíš najít."

"Kopii? Já myslel že mám najít prsten," prohlásí chasník zmateně.

"Zapomeň na to, prostě najdi ten prsten," odpoví znechuceně král.

scéna 6: čas: 2. den vzápětí; počasí: roztaženo (míněny závěsy); lokace: chodba k trůnnímu sálu; postavy: Art := sprostý vrah, Spock := brzy mrtvola

"Hej, rádcovskej, máš chvílu?" zavolal Art na rádce jdoucího po chodbě.

"Ano? Co si přejete?" pozvedl muž levé obočí.

"Tož to je dobré, jak to děláš?" ptá se pobaveně Art.

"Prosím?"

"No to je fuk, chtěl sem...hele nemůžem pokecat někde osamotě?"

"Zajisté, pojďme do mých komnat," vyzve chasníka rádce.

scéna 7: čas: 2. den po polednách; počasí: zataženo (míněny závěsy); lokace: trůnní sál; postavy: Art := potencionální zeť, pantáta král := dost ohrožený vladař

I druhý úkol chasník splnil. Král byl vzteky bez sebe, když mu Art předával prsten, ale nemohl nic dělat. Navíc se mu ztratil rádce. Rozhodl se že na splnění třetího úkolu dohlédne osobně.

"Odpočiň si, zítra tě čeká poslední úkol," procedil zvedaje se k odchodu.

scéna 8: čas: 3. den ráno; počasí: zachmuřeno (míněna nálada v místnosti); lokace: blíže nespecifikovaná komnata; postavy: Art := jistojistě zeť, pantáta král := jistojistě tchán, 12 komparzistek := křoví

Po obvodu zšeřelé místnosti sedělo dvanáct postav (s pravděpodobností hraničící s jistotou dívek), hlavy překryté bílou látkou. Všechny měly stejné šaty. I když ani jedna by s tímto tvrzením nesouhlasila, lze to snadno dokázat matematickou indukcí vzhledem k počtu rozkladů na faktorové množině dívek. Král udělal gesto, kterým obsáhl všech dvanáct dívek a pravil:

"Mezi těmito dívkami je Zlatovláska. Když poznáš, která to je, můžeš si ji odvést."

Art se rozhodl si jednotlivé dívky trochu oťukat, ale když první dívku odnesli k felčarovi, král pohrozil, že mu Lenina zabaví. Tak Art chvíli bezcílně bloudil místností a nakonec řekl:

"Dostal jste mě pantáto, věru nevím která je vaše cérka, zkusím třeba tudlectu."

"Neuhádl jsi, tedy Zlatovlásku nedostaneš."

"Tož co nadělám, ale ted'kon mi mušíte vokázat, která je Zlatovláska."

"Totiž...," znejistěl král. "Je to támhleta. Ale pojďte už, já nemám tolik času abych..."

"Vopravdu tudlectamta?" přerušil ho chasník. "Ale nevypadá na to," dokončil a vykročil směrem k dívce. Než král stačil cokoli říci, strhl ji závoj z hlavy. Před Artem seděla hezká, ale docela nezlatovlasá brunetka.

"Tož co to je toto?! Tak kde je ta zlathřívá robka?!" rozčílil se Art a začal strhávat všem dívkám závoje. Ani jedna neměla zlaté vlasy. Chasník se pomalu otočil na krále, který se krčil u vchodu.

"No, totiž...hmmfff chrrrmmm..."

"Tak kde je ta robka," pravil Art s ledovým klidem, drže krále v natažené paži za vzduchový přívod. Král komýhal nohama ve snaze se uvolnit, ale stejně tak by se mohl pokoušet uvolnit ze svěráku.

"V komnatě 104," zasípal král.

"Dveře s obrázkem čárka-kolečko-židlička," zopakoval, když viděl Artův nechápavý výraz.

scéna 9: čas: 3. den ráno; počasí: nepodstatné; lokace: komnata 104; postavy: Art := tvrďák, blbka s odbarvenými vlasy := Zlatovláska, death body := strážný

Art prošel otvorem po dveřích, překročil strážného a postavil se před dívku. Ta stojíc v koutě vyděšeně hleděla na sedláka. Ten si ji jediným pohybem přehodil přes rameno a mlčky vykročil s křičící dívkou směrem k bráně.

scéna 10: čas: 3. den večer; počasí: dusno tak husté, že by se dalo krájet a zavařovat na horší časy; lokace: trůnní sál; postavy: pantáta král := pěkně nasranej despota, plešatá blbka := Zlatovláska

Král hleděl na vzlykající holohlavou dívku u svých nohou. Vztekle praštil do trůnu: "Přiveďte mi rychtáře z Prasečí Lhoty!"

"A pošlete pro Berona," dodal o poznání tišeji.

scéna 11: čas: 3. den večer; počasí: polojasno, úplněk; lokace: cesta do Vepřové Lhoty; postavy: Art := intrikánský velkostatkář

Art se spokojeně usmíval. Za zlaté vlasy bude moci koupit od sedláka Červenky všechna pole a ještě zbude něco pro Potkany. A on bude největším vlastníkem půdy v okolí. Pak koupí i hrad, nastřelí králi přehnaný nájem a nechá ho vystěhovat na ulici. Při této představě se mu úsměv roztáhl do zákeřného šklebu. Jen mu bylo trochu líto té maličké. Byl první a ona už bude muset navždy žít s vědomím, že většího už nikdy mít nebude. Ale konec konců, to je její problém.