Bylo ticho. Potkani seděli mlčky a věnovali se rabování kořisti. Trpaslík ležel na blízkém výběžku a shlížel do údolí.

"seTTra ho dostal. Čistě a rychle. Byl to pěknej tanec!" ohlásil Bald a tvář mu zkroutila grimasa zřejmě nahrazující úsměv.

"Fajn. Věděl jsem to," řekl Errikson sedící u ohně a pročítající nějaké questy ukradené stopařům minulou. "Má v sobě ladnost, je to dobrý šermíř. A navíc ta tvářička," usmál se. "Protivníka to klame, vypadá jako slaboch. Ale v očích to má napsaný. Až se vrátí, dělejte, že se nic nestalo."

"Jasně Erriksone!"

Bald si sedl k ostatním u ohně a vrátil se k prohledávání brašen, co ztratili nějací poutníci dnes ráno, když se jim stalo to neštěstí. Za hodinu se vrátil seTTra, klidný a vyrovnaný jako vždycky.

"Ty pse!" zařval na něj Pes a vrhnul se s úsměvem proti němu."Byl jsi dobrej!"

"Ehm." Odkašlal si Errikson. "Chvíli si ještě odpočiňte, za soumraku vyrážíme. Je tu už moc horká půda, musíme se ztratit."

"A na to se napijem!" zahučel Art a poslal láhev vína dále.

"Jdou Potkani jdou

mečem mávaj nad hlavou

rytíř jenom stojí

potkan ladně tančí

každý se ho bojí

jeho ostřím skončí!"

Přidali se další Potkani a okolo ohně se opět rozproudila zábava.

Když se setmělo, banda sebrala své věci, osedlala koně a vydala se na západ směrem k lesům.

"Ty pojedeš vepředu a ty nás budeš krýt z boku," ukázal Errikson na Arta a Balderona. "Zbytek jede pohromadě. Mějte oči navrch hlavy, možná si zatancujeme." Les nebyl nijak hustý a tak se cestovalo poměrně lehce, brzy narazili na cestu a vydali se po ní. Kolem bylo ticho, jen vítr si pohrával se šiškami borovic a občasné zaržání doprovázelo cinkání výstroje téhle karavany.

"Kdybych nebyl Pes, ale člověk, asi bych dostal strach," prohodil Pes, ale jeho pokus rozproudit hovor se nesetkal s žádným ohlasem.

Najednou přijel Art a hlásil: "Po cestě jde banda chlapů s loučemi. Dělaj hroznej kravál a dost spěchají. Jsou to nějací hrdlořezové, nemají cestovní vaky, jen zbraně a pochodně. Může jich být tak dvacet."

"Ok, to by neměl být problém, víte, co máte dělat. Teddy vezme koně, schová je pár yardů zpátky a vrátí se. Ostatní se schovejte a počkejte na signál."

Během chvíle cesta osaměla, jako by karavanu nikdy nevedla. Z dálky už bylo vidět světla pochodní a doléhaly první hlasy. Během pár minut již bylo možné porozumět i slovům.

"Já ty hajzly roztrhám!"

"Voni by zabili i Boha, kdyby šel náhodou okolo!"

"Z jejich střev si udělám šňůru na prádlo!" ozývalo se lesem a nutilo Potkany usmívat se, i když se soustřeďovali na nadcházející boj.

Najednou však hluk bandy narušil ostrý hlas zpoza nedalekého stromu.

"Chaaaaarge!"

A jakoby nějakým kouzlem se kolem mužů vynořili hrůzu nahánějící postavy. Nebo to možná nebyly postavy, jen stíny. Vždyť vypadaly tak neskutečně. Nebo to tak alespoň překvapené bandě připadalo. Les na okamžik oněměl a než se zabijáci vzpamatovali, leželo na zemi pět těl bez hlav. Hlavy se válely pod nohama jako ježci, kteři nevědí, kam se najednou schovat. Potkani se pohnuli a kouzlo překvapení pominulo.

"To sou voni! Rozsekejte ty čuníky!" pochopili vrazi konečně, že to nejsou stíny, ale lidé a navíc ti nechutní a hrdí Potkani, kteří si tu v Kraji zabíjejí, jako by to byla nejpoctivější práce a ještě se veřejně předvádějí. Překvapení vystřídal vztek a muži se vrhli do boje.

"Seš mrtvej člověče" zařval Balderon a drtivým výpadem prorazil kryt a žebra nejbližšího muže.

"Rozsekám, tě na ..." useknul větu v puse jednomu v bojovníků seTTra a ještě dokončil plynulým tahem sek do boku vedle stojícího šermíře.

"Obíhejte je! Nebojujte v tý blbý řadě! Hej Arte vem si toho na kraji!" řval Errikson na ostatní a během rychlé otočky seknul muže v kroužkové košili do krku. "Máme to pod kontrolou!" chtěl ještě dodat, když si všimnul dalších hrdlořezů ve ztemnělém lese nalevo od cesty.

"Sakra! Máme problém! Támhle jsou další!" řekl místo toho a pohodil hlavou směrem k lesu.

"Zrada, támhle jsou další psi!" konstatoval zjevnou skutečnost Pes a seknul svého soupeře přes prsty. Nikdo mu však už nestihl odpovědět, neboť z lesa vyběhla další banda a s vítězoslavným řevem se vrhla na hlouček bojujících z boku.

"Potkana nedostanou! Ústup! Držte se pohromadě, ať nevlezou mezi nás! A bacha na voči," dodal ještě Errikson, ale jeho hlas ochabnul a zanikl v hluku boje.

"Fire in the hole!"

Bílá záře expolodovala oslepujícím jasem a utopila celý les v bílé tmě. Vrazi rozběhnutí a nepřipravení na něco tak nenadálého, zabodli své pohledy do té bělosti a v bolestech se snažili zakrýt to, co jim zůstalo z očí. Leč bylo již pozdě a bílá záře vpichovala své jehly hluboko do jejich mozků. Potkani dobře věděli, co přijde, proto se odvrátili a zakryli oči pažemi, aby také neoslepli. V mžiku záře pominula a les opět ztemněl. Avšak neztichl. Obrovská agónie bolesti protínala vzduch ztěžklý smrtí, křik umírajících naplňoval každé zvíře v doslechu strachem a nutil jej prchnout, jak nejdál to bude možné.

Čepele Potkanů pak snadno ukončovaly trápení ubožáků, tanec smrti, náhle přerušený Erriksonovým zábleskem, rychle vyvrcholil v několika tanečních krocích. Škoda jen, že umírající nemohli pozorovat jeho ladnost až do konce. Jak postupně utichaly jednotlivé nástroje této kakofonie zvuků, les se vracel zpět do svého klidu, až oněměl úplně. Ozvaly se již jen dva hlasy.

"Vemte, co se nám bude hodit a jdeme dál"

"Jasně Erriksone"